Roman Telerovský: Šupinami a umělým chrupem

Roman Telerovský: Šupinami a umělým chrupem, Edice Analogonu, 2021
Roman Telerovský
Šupinami a umělým chrupem
Edice Analogonu, 2021

Roman Telerovský ve sbírce Šupinami a umělým chrupem, v níž shrnuje básnické texty z let 2014–2021, opět rozvíjí svůj nezaměnitelný a osobitý pohled nejen na okolní svět, jeho vnímání, ale především nechává v různých polohách rozeznívat vlastní subjektivitu, stejně jako ty nejvnitřnější motivy, obsese i nepřeslechnutelné samomluvy a podezřelá tápání, jakási ohledávání skutečnosti plné netušených zlomů, tedy ty polohy, které jsou charakteristické pro každou opravdovou poezii.

Telerovského básněmi zcela zákonitě prostupuje i pohled v české poezii poněkud nezvyklý, v němž autor nezapírá, místy naopak nepřímo připomíná, svou psychoanalytickou zkušenost. Neklade si přitom ambice vyjádřit sumu možného, ale spíše usiluje svou vlastní existenci zkřížit se slovy, s jejich asociovanými významy, zpřítomnit to, co možná mělo zůstat skryté, zmapovat, kde se skutečně nachází.

K těm nejpozoruhodnějším polohám sbírky patří zejména básně, v nichž se každodenní situace promění v událost a je celkem lhostejné, zda v banální, uhrančivou, znepokojující, neboť především zůstává jakousi důvěrnou zprávou, která trhá obvyklá pouta každodenního vnímání okolního světa. Některé básně jsou přitom zredukované až na samou málem ohlodanou kost skutečnosti, aniž by přestaly probouzet náš střeh konkrétností, zvláštním humorem, ale i jakousi až potrhlou průzračností.

Jan Gabriel

 

PŘES ZÁKAZ

Pach olizuje svou siluetu
jako všichni ti otcové(vycpaný)
přes které už vlaky nejezdí

Na kraji kouřové clony
se zadívám
do dálky kam bys psa nedohodil

Dnes je dovoleno kouřit

 

HALABALA (ZASUTÉ POKLADY)

Včera tu stála ve dveřích
ta mrtvá dívka co jsem si přivolal a ovšem spal a křičel a na nože se strachy bral
Předjímám že nohy zesnulému neobují

(a zesnulé neroztáhnou)