Souborné vydání filmových pseudoscénářů Vratislava Effenbergera (1923–1986), které čelný představitel poválečného československého surrealismu psal s přestávkami od konce čtyřicátých let až do roku 1986.
Gejzíry černého a objektivního humoru – kniha-profylaxe.
Obnovená nabídka, platí až do vyprodání zásob.
Vratislav Effenberger: Negace negace není negativismus (z předmluvy ke knize)
„Cítím se morálně oprávněn ukazovat svinstva proto, že mohou a pokud mohou mít psychosociálně kritickou potenci, pokud je stavím proti jejich svůdnosti, která má za úkol přilákat dobře platící obecenstvo. Mluvím-li o psychosociálně kritické potenci erotického cynismu, může se zdát, jako bych stavěl do popředí morální problém. Bylo by však krajně naivní kázat nad vegetativními troskami života nějaká morální desatera.“
Milostné pohromy
(ukázka)
29. V Sylvině atelieru.
Albertova hlava mezi Sylvinými stehny.
Sylva, s hlavou zvrácenou nazad: Ale kdepak, víc nalevo ... no ... – Ale ne! – Nalevo! ... A lehněte si opačné... můžete mě při tom mrdat do úst.
Otevřou se dveře a vběhne asi desetileté dítě. Zamíří ke gauči: Maminko, maminečko, tatínek smrdí!
Sylva, káravě: Neumíš pozdravit?!
Dítě k Albertovi, který na ně vyjeveně civí: Dobrý den.
Sylva: Liduško, běž a přines mamince Borovičku. Je ve špajzu na zemi. – Velmi surově uchopí Albertův úd a vkládá si jej znovu do úst: A přirážejte, k sakru! A s tím jazykem se držte víc nalevo.
Albert váhavě pokračuje, ovládnut Sylviným násilím, zatímco dítě stále ještě neodchází.
Sylva na okamžik vyjme z úst Albertův úd: To je pan Sýkora.
Dítě konečně odchází.
Albert začne silněji přirážet. Je zřejmé, že dospívá k orgasmu.
Znovu se otevřou dveře a vejde jimi 2. mladík. Jde k jednomu z oken a otevíraje: Že si neotevřete okno, – venku je jak na jaře.
Albert zděšeně zírá na 2. mladíka. Ten míří od okna ke dveřím a velmi silně se uřízne.
Sylva znovu vyjme z úst Albertův úd: To je můj manžel. Jmenuje se Kožušník. – Znovu hrubě uchopí Albertův úd a pokračuje ve felaci. 2. mladík s úsměvem pohlédne na Alberta, kterému nezbývá, než aby také pokračoval v cunnilinctu: Máte roztomilou prdel. Mohl byste se s ní ukazovat v divadle.
Sylva na okamžik přeruší felaci, se smíchem k Albertovi: Nebojte se, ten jde jen na ženský.
2. mladík, vycházeje ze dveří, srazí se s dítětem, znovu vbíhajícím do ateliéru: Maminko, maminečko, ta Borovička je v pekle!
Sylva: Tak co jsi přinesla?
Dítě: Nic.
Sylva: Ó, ty krávo! – Pokračuje ve felaci.
Dítě: Maminko, maminečko ... Půjč mi to na chvíli... já chci taky ... Tak pusť!!
Sylva se tahá s dítětem o Albertův úd: Dej to sem, nebo do tebe kopnu!
Dítě: Jen to zkus, tak ti rozmlátím držku ...
Sylva: Jestli vstanu, tak tě srazím z okna ...